Výstava U Řečických

Výběr z obrazů z let 1925 - 1982

Zahájení ve čtvrtek 24. března 1983 v 17 hodin v galerii U Řečických, Praha 1, Vodičkova 10
Výstavu uvede komisař galerie akd. malíř Bohumil Matějíček
O umělcově díle promluví výtvarný tweoretiki Jaroslav Hlaváček
Recitace Taťjana Medvecká, členka činohry Národního divadla

Vyznání české krajině

Před vernisáží s malířem J.Vackem v galerii U Řečických

• Jste rozený Pražák a máte za sebou i pražská studia...

 Jako student gymnazia, rozený v Holešovicích, jsem si zamiloval malování. A tak jsem se dostal do soukromé školy Ebertovy v Ostrovní ulici, poté do Engelmüllerovy na Hradčanech. Tak jsem se stal žákem prof. Oty Nejedlého na Akademii výtvarných umění. Rád bych vzpomenul tohoto umělce, jehož 100. výročí narození uplynulo v minulých dnech.

• Kdy jste se představil Pražanům?

Bylo to v roce 1936 v Modrém salónu na Vinohradech, o dva roky později v Topičově salónu na Národní třídě. V roce 1958 jsemvystavoval ve výstavní síni Purkyně a v roce 1977 v Nové síni. Dnešní výstava obsahuje 72 prací, především krajinomaleb, jsou tu i obrazy z Paříže, jižní Francie, Jugoslavie a dvě práce z Prahy - Strašnická periferie a U Palackého mostu.

• Co byste vzkázal návštěvníkům výstavy?

Aby ji chápali jako moje umělecké vyznání české krajině a českému venkovu, neméně i k Praze, které jsem věnoval hodně děl. Mám rád nejen starou, poklidnou Prahu, ale i rušnou, nově se rodící.

(Večerní Praha, 24.3.1983)

Krajiny Josefa Vackeho

Bohatě barevné obrazy, převážně české krajiny, jsou příjemným osvěžením prvních jarní dní v šedi pražských ulic. Krajiny na sever, jih, západ i východ Prahyjsou citlivou výpovědí umělce milujícícho dozrávající ibilí rámované zelení lesů pod oblohou "naducanou" mraky. Umělec vychutnává barevnou pestrost modelované krajiny oživovanou přítomností člověka.

Již skoro šedesát let vytváří tvůrčí úsilí Josefa Vackeho souvislou vývojovou cestu bez násilných zvratů a módních výstřelků. Je svědectvím spontánního přístupu malíře k životu a k tvorbě. Jeho obrazy jsou snadno čitelné a působí bezprostředním dojmem. Původní temnější barevnost časem prosvětlela, až v posledních letech opět přijala trošku vářžnější tóny. Hladné taky štětce se postupně stávaly výraznějšími až hrubě dovádivými, ale vyzrálost umělce je ovládla natolik, že nanášené barvy jsou nyní poaslušny tvaru i hmotě krajinných prvků. Vackeho pohledy do krajiny přinášejí charaktyeristiácké rysy jednotlivých zobrazených výseků naší přírody i obydlených míst. K tradičním místům, jež Josef Vacke maluje, patříNezabudice na Křivoklátsku, Velenice u Poděbrad a v posledních letech také Skřivaň na Rakovnicku. Malíři jsou blízké i Křížany v Podještědí, kde má chalupu.

Josef Vacke je přesvědčený, že lidé mají pracovat s cílem, pracovat pro někoho. V obrazech musí být něco, co člověka spojuje se světem, s ostatními lidmi.

Léto je nejoblíbenějším ročním období umělce, ale to neznamená, že nemaluje i v zimě. Dovede nalézt i v chladných měsících mnoho barev, jak o tom svědčí dva vystavené obrazy, které Josef Vacke maloval přímo v zasněžené přírodě. Nejsilněji k divákům promlouvá autorův optimismus prostřednictvím venkovských scenérií.

Galérie U Řečických ve Vodičkově ulici v Praze pořádá spolu s Klubem přátel výtvarného umění 20.dubna od 17 hodin besedu s akademickým malířem Josefem Vackem nad jeho díly.

(Aleš Holub, Svoboda, 5.4.1983)