Obrazy z let 1925 - 1929

Příběhy krajinářských škol  na pražské Akademii výtvarných umění mají od konce 19. století zvláštní průběh. Deleko později, dokonce na přelomu let 1989-1991, při zásadní transformaci zmíněné školy došlo k pokusu krajinářskou školu opět obnovit, samozřejmě v dobových intencích, tedyv postmoderním duchu, se snahou k respektování plurality názorů obecně. Krajinářská orientace neztrácí dosud své příznivce ani u malířů, ani u široké kulturní veřejnosti, ať se charakter malířských východisek měnil, mění a jistě měnit bude.

Generace Antonína Slavíčka, Antonína Hudečka, Mařákovy školy se chopila na úpřelomu 19. a 20. století nejen příležitosti, ale především dějinného poslání jak v evropském, tak především v domácím kontextu.Vývoj ve své překotnosti nebyl však nikterak jednoduchý. Antonín Slavíček nakonec profesorské místo nedostal, oficiální kruhy se na jeho podíl při vzniku spolku Mánes nedívaly se sympatiemi, krajinářská škola na dlouhou dobuopětosiřela. V roce 1908 došlo k první výstavě skupiny Osma.

Shodou okolností rok poté, kdy se narodil Josef Vacke. Těžko můžeme příštímu adeprovi malířství zazlívat, že se s touto vlnou a tvůrčí orientací začal seznamovat až ve svých 20 letech. Na straně jedné pokračovaly malířské výboje moderny pod taktovkou Emila Filly, na druhé straně se kultivovala snaha po tradičnějším pojetí tvorby, odvolávající se na klasiky typu Kosárka, Chittussiho, Alše, Slavíčka a dalších. Do této skupiny bez výhrad a tápání náležel také Josef Vacke. Jeho učitel Otakar Nejedlý neprojevoval k moderniastickým tendencím velké sympatie. Úzký kontakt s přírodními motivy mu byl základní inspiracía v tomto duchu dokázal svým lidským přístupem studenty ovlivnit na celý život. Cesty Nejedlého malířské škoky po Čechách, ale i dozahraničí, zvláště do přímořských krajin se staly legendárními.

Josef Vacke v letech 1923-1924 studoval u Ferdinanda Engelmülera a od roku 1925 do 1931 v krajinářské speciálce profesora Otajkara Nejedlého na pražské akademii. To byla generace Dvorského, Fišárka, Žufana. První zahraniční zájezd vedl tuto skupinu žáků Nejedlého do Cagnes sur mer (1925) a další zájezdy na Cap d´Agnes (1926), na Korsiku (1928), do Ponte du Suve u Toulonu (1930). V obrazech Josefa Vackeho z tohoto období je vidět vliv učitele Otakara Nejedlého.